Slowmotiondancer rozhovor

Tvorba Josefa Bolfa (1971) je přístupná zejména skrze sugestivní malby a kresby. Na PAFu představí pět videí, která byla v rozličných podobách zapojena do jeho výstav během posledních let. Videa s motivy performance, rozhlasové hry a klasických loutkových filmů jsou součástí Bolfova světa obrazů s různými rysy rozpohybování a vyprávění vnitřních příběhů.

Samson Kambalu (1975) pochází z afrického Malawi, kde jeho postoj k umění a životu formovala raná zkušenost s kinem atrakcí, solipsistickou náturou kmene Chewa i domácí „filozofické přednášky“ jeho otce.

Autorsky se pohybuje v řadě médií, od místně-specifických instalací, kresby, malby, videa a performance až po krásnou literaturu. Pro jeho tvorbu jsou typické autobiografické prvky, silné ovlivnění situacionismem a exces, humor a vtip, které používá jako nástroje k neustálému ohledávání hranic historie, umění, lidské identity, náboženství a svobody jednotlivce.

Mezi jeho nejznámější výtvarné práce patří Holly Ball (2000) – fotbalový míč polepený stránkami z Bible, který vyzývá diváky k aktivní fyzické i duševní očistě (exercise and exorcise). Je autorem konceptu vlastní náboženské filozofie – Hollybalismu – a Nyau Cinema, zvláštního formátu filmů – site-specific performancí, který vychází ze zkušenosti s kulturou, v níž vyrostl. „Filmy Nyau využívají jak média filmu, tak psychologie a geografie městských oblastí a jejich okolí jako katalyzátorů dramatické sebeproměny, při které je ‚já‘ hravě překoncipováno jako součást většího schématu věcí, překračujícího omezení a konvence každodenního života.“ (Stevenson) Kambalu žije a působí ve Velké Británii.

Marie Meixnerová

Portugalský filmař a vizuální umělec Pedro Maia (1983) spolupracuje s řadou hudebníků napříč rockovou a elektronickou scénou, řadí se k mladší generaci tvůrců, která navazuje na tradici expanded cinema a rozvíjí vědomě estetické i technologické „dědictví“ klasických filmových postupů během práce s 16mm nebo 8mm materiálem. Pedro Maia představí výběr ze své tvorby během samostatné prezentace a společně s britským hudebníkem Vesselem (1989) vystoupí během jejich audiovizuální události, která je tematicky spjata s Vesselovou nahrávkou Punish, Honey (Tri Angle, 2014).

Slovenský hudebník Jonatán Pastirčák vyzdvihuje Vesselovu hudbu pro její „delikátní produkci a disharmonii. Každý zvuk má svůj specifický prostor a charakter. Možná je to právě to, co dodává jeho skladbám onu nenapodobitelnou atmosféru. Člověk se cítí, jako kdyby zabloudil na warehouse party, kde hraje kapela robotických kostlivců na vlastnoručně vyrobené nástroje z různých plechů a drátů, které našli v opuštěné továrně“. Vessel vydává na Tri Angle Record a Young Echo.

Takashi Makino (1978) žije v Tokiu a studoval v londýnském ateliéru bratrů Quayů. Tvůrčím způsobem se pohybuje mezi výstavním prostředím, filmovými i hudebními festivaly a ve své práci kombinuje klasické filmové technologie s digitálními. Vedle vlastní zvukové tvorby často spolupracuje například s americkým hudebníkem a producentem Jimem O‘Rourkem nebo s holandským tvůrcem jménem Machinefabriek.

Vystoupení Space Noise 3D je vystavěno na kombinaci a prolínání obrazového toku z 16mm promítačky a videoprojektoru. Snaha fyzicky zpřítomnit obraz předtím, než se „dotkne“ plátna, prostupuje celkem noisového vystoupení, kde je autor zároveň tvůrcem zvuku. Diváci sledují výsledný obraz prostřednictvím 3D brýlí.

Performance v Berlíně žijícího norského umělce a hudebníka Larse TCF Holdhuse (1986) bude kvadrofonní „kompozicí“ pro barokní kapli. „Nepředvídatelně plynoucí ambientní plochy se střetávají s abstraktními rytmickými strukturami, aby tak dohromady vytvořily impresivní sonické krajiny plné překvapivých momentů a zvukových náhod,“ popisuje Holdhusovu tvorbu Jonatán Pastirčák. Nahodilost v jeho pracích vychází z fascinace enkrypcí a počítačovými algoritmy – název každého tracku je řadou čísel a písmen, podobně jako název samotného vystoupení a prezentace, která je připravena pro PAF. Dílo Aedrhlsomrs Othryutupt Lauecehrofn je zbytečné dělit mezi vizuální a hudební projekty, protože jsou velmi úzce propojeny, zpracovávají podobné motivy a rozdíl spočívá jen v médiu prezentace, podobně jako u anagramu jména.

Americký animátor a vizuální umělec Jonathan Monaghan (1986) využívá počítačové animace k dále rozvíjené vazbě mezi pohyblivými obrazy a fyzicky existujícími objekty. Ty tvoří často kombinací 3D tisků s ušlechtilými materiály. Na PAFu Monaghan představí v samostatném pásmu Animated Worlds výběr videí, která tvoří poměrně komplexní mytopoetický svět, odvozený od proměn luxusních prostorů a modifikované symboliky spjaté s mocí a archetypy zvířat. Motivy s prvky barokní a rokokové ornamentálnosti se následně objevují i ve fyzicky existujících objektech. V prezentaci s názvem Architecture of Fantasy autor detailněji poodhalí inspirační zdroje a metody své tvorby.

Greg Pope (1960) je britský filmař, který na PAFu představí vedle vlastní filmové tvorby nové živé vystoupení Stone Horizon, jež vzniklo v rámci projektu Festivaly živého kina. Tuto kinematografickou performanci připravil společně s českým hudebním projektem Salvia, který tvoří vizuální umělkyně Veronika Vlková a hudebnice Kateřina Koutná (Makak). Performance je vystavěna ze sledu prolínajících se diapozitivů, které jsou obsahově děleny do jednotlivých tematických kapitol. Instrumentální a vokální složka vystoupení dotváří celkový epický charakter díla. Greg Pope se dlouhodobě zabývá performativními přístupy v oblasti live cinema, v současnosti působí v norském Oslu. Jeho filmová tvorba zahrnuje práci s rozličnými technologiemi a materiály.

Umělec a hudebník Stanislav Abrahám (1977) představí v rámci živého vystoupení svou poslední desku Shapescapes, která vznikla jako kombinace syntetických zvuků a terénních nahrávek. Druhou část vystoupení tvoří audiovizuální projekt Spectral Scenery, který je založen na autorem programovaném systému oscilujících smyček zvuku ve spojení s obrazem.

Ambientní hudební projekt violoncellistky Kateřiny Koutné (Teve, spolupráce s Paramount Styles, Hope Astronaut, Akne auf der Stirn) za doprovodu VJingu výtvarnice Anny Balážové. V roce 2014 Makaku vyšla první studiová nahrávka na kazetě s názvem Stromy.

Dominik Gajarský (Table, Palermo) představí na PAFu svůj dosud studiový sólový projekt Slowmotiondancer. V roce 2014 vydal album Life is Fine, které navazuje na předchozí tvorbu s Palermo. Melancholické synthpopové melodie se zde mírně posouvají k electru, r'n'b a soulu.