12:00 | SOBOTA 10.12.2011 | filmový sál

projekce, úvod – Martin Čihák

 

Jaký zvuk vydává padající strom, není-li nikoho, kdo by tento zvuk slyšel? Mnohé ze skutečných zlomů v kinematografii uniknou nepostřehnuty, zatímco jiné, falešné se píší do pochybných Dějin filmu.

Jaký zvuk vydává padající strom, není-li nikoho, kdo by tento zvuk slyšel? Stejně tak je tomu i se skutečnými zlomy v kinematografii, z nichž mnohé uniknou nepostřehnuty, zatímco jiné, falešné se píší do pochybných Dějin filmu. A právě jedním z takových opomíjených mezníků v dějinách kinografie je i film Gábora Bódyho Amerikai anzix (Pohlednice z Ameriky). Přínos tohoto filmu je srovnatelný s novátorstvím Vertovova Muže s kinoaparátem. Zatímco ovšem Vertov tematizuje průběh tvorby filmu, Bódy obrací naši pozornost k otázkám vlastního rámce kinematografického zobrazení a k procesu vizuální percepce. Gábor Bódy (1946–1985) nastoupil ke studiu filmové režie teprve po absolutoriu filozofie, které zakončil diplomovou prací na téma sémantika filmu. A právě zájem o hledání podstaty filmového média prostupuje celou Bódyho tvorbou, od krátkých experimentálních filmů realizovaných ve Studiu Bély Balázse přes tvorbu dlouhometrážní (ať už filmovou či televizní) až po jeho opusy realizované v oblasti elektronického obrazu.

Základní dějový půdorys Amerikai anzix tvoří vnitřní ideový konflikt tří maďarských důstojníků, bývalých příslušníků revolučních vojsk z roku 1849, nyní bojujících ve službách Unie na sklonku americké občanské války (1865). Ústředním motivem, linoucím se napříč celým filmem, je geodetické měření, jehož cílem je určení vzájemné polohy objektů na zemském povrchu v daném souřadnicovém systému, přičemž hlavní postavy, které reprezentují tři prototypy lidských charakterů (realistického pragmatistu, fatalistu a sentimentalistu), se postupně samy stávají jakýmisi terénními objekty v mapě historie i svého osobního osudu.

Hlavní tvůrčí metodou Amerika anzix je tzv. fényvágás (čti féňvágáš), do angličtiny překládaný jako „light-cutting". Český překlad v podobě výrazu „světelný střih" by byl poněkud zjednodušující, spíše bychom měli mluvit o „montáži světlem". Sám Gábor Bódy říká, že film byl vlastně natočen dvakrát. Poprvé „normálně" a podruhé byl natočený materiál snímán v trikové kopírce, která se stala vlastním tvůrčím nástrojem analyticko-syntetického procesu montáže světlem, při níž byl film strukturován „hořícími" záblesky světla a při níž byl narušován nejen charakter filmového podkladu, ale i samotný rám, který tvoří proměnlivou hranici mezi světem stínů a hmoty. Uvážíme-li, že film Amerikai anzix vznikl v období nastupujícího expanded cinema, které všemožně překračuje rámec tradiční projekční situace, Bódyho pozornost je naopak obrácena do nitra obrazového prostoru ohraničeného rámem, jehož tradiční pevnost je zpochybňována, ovšem směrem dovnitř, prostřednictvím světelných impaktů, které zanechávají svou stopu v citlivé emulzi. Film celým tímto procesem získává charakter jakéhosi nalezeného archaického materiálu, ovšem nikoli ve vyprázdněné estetické rovině, nýbrž jako realizace vnitřního stavu i vzájemných souřadnic postav a zároveň jako zpřítomnění prazákladního charakteru filmového obrazu, který tvoří zápas světla a tmy na ploše plátna. Tato polarita je ještě umocněna volbou velikosti záběrů, které oscilují mezi detaily a celky, s téměř úplným vyloučením polodetailů a polocelků. Metoda fényvágás nachází svou paralelu i ve zvukové skladbě celého díla, zejména v podobě zvukových deformací některých dialogů a části hudby, stejně jako v jejich násilném přerušování či neočekávaných nástupech. To vše vytváří z Amerikai anzix dílo vskutku pozoruhodné a jedinečné. Tak prosím o tomto filmu nikde nemluvte, aby se jeho vnější podoby nechopili ti věčně číhající parazité z komerční kinematografie. Zachovejte mlčení a raději si překreslete svoji vlastní mapu dějin kinematografie.

 

Martin Čihák

 

10. 12. | 12:00 | FS

Světelná montáž Gábora Bódyho | přednáška – Martin Čihák | Světlo a tma živé animace