PAF ROZHOVOR
FIELDLINES
Americký vizuální umělec Aaron Meyers se ve svých projektech dlouhodobě zabývá aspekty vizualizace zvuku a hudby. Jeho volně dostupná aplikace Fieldlines, která vznikla jako doplněk obalu k desce Flying Lotus, funguje jako interaktivní instalace, o jejíž východiscích je i krátký rozhovor.
SURF ON SURFACE (audiovizuální performance, 35 min.)
Georgij Bagdasarov studoval kompozici na Moskevské akademii umění a film v Petrohradě. V rámci svého hudebního vývoje prošel od punku a techna až k volné improvizaci s nalezenými a preparovanými předměty. Jeho audiovizuální projekty mají charakter reminiscencí; zdůrazňuje materiální podstatu média a pracuje s odkazy na dějiny kinematografie.
SOFT PALATE (2010)
Rakouský vizuální umělec a experimentální filmař se vrací na PAF s premiérou videa Soft Palate, kde poprvé pracuje s rozkladem animovaného filmu. Během premiéry promítne i tematicky předcházející video Shadow Cuts, které vzniklo během letošního roku.
CINEME'S NEW POSSIBILLITIES – CINEMA IS DEAD, LONG LIVE CINEMA
(16. 11. 2010)
Rozhodl jste se na festivalu promítnout snímek Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec, ze kterého je patrné Vaše odhodlání pracovat s barvou. O tento způsob práce se zajímáte i ve svých nejnovějších projektech – celovečerních filmech, instalacích a VJingových setech – lze však ještě hovořit o určující roli barvy ve filmu?
Film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec pochází z osmdesátých let, takže je už tak třicet let starý. Od té doby jsme natočili celou padesátku filmů. Veškerá má filmová praxe je experimentální – snažím se, aby byla stále živoucí, zvídavá a současná, snažím se posunout hranice kinematografie zase o kousek dál. Vždy jsem se zajímal spíše o formu a jazyk než o obsah, a tak stále pevně věřím, že sdělení spočívá v médiu samotném. V kinematografii jsme za posledních třicet let zaznamenali velké změny. Technicky se jednalo o posun od celuloidu k magnetické pásce, který změnil všechno – distribuci filmů, financování filmů, přemýšlení o filmu – divákům už nestačí sedět v temném kinosále a dívat se na sny někoho jiného – chtějí si natočit vlastní sny, chtějí nabourávat stará kritéria, věnovat se novým narativům, myslet nelineárně. Jestli má film v jakékoli podobě přežít tak, aby jej naši dědové poznali jako takový, určitě bude interaktivní a multimediální. Bariéry úžasným způsobem prolomil YouTube – prostředníci mizí a filmaři se k divákům dostávají rychleji a bez průtahů. V západní Evropě už z mladých lidí v kině sedí málokdo – pokud se dívají na filmy, tak si je stahují z televizního vysílání nebo pořizují v pirátských kopiích – a všichni dobře víme, že evropský film je mrtvý – kdo dnes v Evropě pracuje s vizí a identitou? Raději věnujeme čas něčemu jinému.
PARTICIPY ILUSTRACE
(20. 11. 2010)
Rád bych, abys představil svůj proces tvorby, onu specifičnost, kterou nazýváš Participy, jejichž vznik lineárně řadíš, čísluješ již od roku 1997...
Když jsem termín „particip" začal používat, sledoval jsem tím dvě věci. Chtěl jsem si co nejpřesněji nebo spíše nejvýstižněji definovat „oblak", ve kterém se pohybuji a ze kterého mi něco v hlavě či pod rukama vzniká a také vlastnost či sílu pro toto prostředí určující. Byla to intuitivní snaha se stále na něco napojovat a propojovat, jakýsi nepřesně definovatelný zájem o okraje a rámování a o to, jak být v dané situaci obsažen, jak si ji užít. Například Particip č. 1 vznikl z nudy v místnosti, kterou jsem měl užívat jeden měsíc jako ateliér. Představoval jsem si, že bych se tam mohl jen dívat na televizi, tak jsem televizi vyřezal do šablony a nasprejoval na zeď... a pak se na ni jen díval, občas déle, jindy jen letmo. Impulz vtipu při vzniku nápadu má iniciační kvalitu, nepodceňuji ho, ale ani nevzývám, přesto vím, že to funguje. Termínem „particip" jsem se pak také snažil vyřešit jakousi „dvoudomost" situace, kdy něco vznikne a pak se pracuje na tom, jak to nazvat. Něco jako „zbytečná" nadstavba procesu, který již byl odpracován. Název nebo pojmenování je přece obsaženo v té věci od začátku ať už jím je citoslovce, jméno či souvětí. Termínem „particip" jsem se to snažil pro sebe jednou pro vždy vyřešit, přidávám jen pořadové číslo a krátký popis toho, co jsem udělal.
