Martin Arnold | Rakousko | 60 min. | videoinstalace
Teror mlčenlivého vyčkávání
Hollywoodský film je filmem vyloučení, redukce a popírání, filmem represe.
Z tohoto důvodu·bychom neměli dbát pouze na to, co je ukázáno,·nýbrž brát v potaz i to, co je zatajeno," říká umělec, jenž z klasického černobílého hororu s Belou·Lugosim (The Invisible Ghost, čes. Neviditelný·duch, 1942, r. J. H. Lewis) odstraňuje části dialogů,·postavy či celé záběry, aby tak dal vzniknout filmu·novému – Deanimated (The Invisible Ghost), 2002·– ve kterém zcela mizí hlavní motivy a hybatelé·původního scénáře – tedy vraždy, jejich příčina·i oběti. Hlavní dějiště obou filmů, dům rodiny·Kesslerů, je protkán motivem neviditelné, avšak·všudypřítomné smrti.
Digitální postprodukce se v rukou Martina·Arnolda, významné osobnosti na scéně vídeňského avantgardního a experimentálního filmu, stává·nástrojem teroru na figurách a struktuře manipulovaného snímku. Postavám jsou často zavřena ústa·a jejich promluvy odstraněny. Z dialogů zůstávají·jen útržky, dominantní se stává mimika a gesta těl.·Jindy jsou postavy zacykleny ve statických fázích·pohybu, neschopny naplnit své akce, či jsou z prostoru beze stopy odstraněny. Formu Arnold čerpá·i ze svých předchozích krátkometrážních děl,·ve kterých dekonstruktivní manipulací pouhého·střihu a „přehrávání" záběrů dospěl až k extatické expozici vedlejších rovin původních snímků.·S Deanimated (The Invisible Ghost) se však poprvé·chopil kompletního filmového díla a zasáhl přímo·do jeho obsahu.
Postavy, jimž z rozhovoru zmizel partner,·v tichosti jen bezúčelně vyplňují čas, než je vysvobodí střih na další scénu. S postupem času lidská·přítomnost ubývá, a kamera tak za doprovodu·dramatické hudby bloudí prostorem ztichlého·domu po trajektoriích, jež byly podmíněny akcím,·které již ve filmu nejsou, a samotný pohyb kamery·je tedy jejich jediným důkazem. Posledním živým·elementem zůstávají svíce, odměřující nástup·temnoty.
- Martin Kohout
