přednáška
Rakouský umělec Martin Arnold premiérově uvedl „animaci animace“ Soft Palate během PAFu v roce 2010. Od té doby tato volná série odvozená z anatomie Disneyho „cartoons“ nabyla na větší četnosti a autor se zabýval otázkami spjatými s podvědomým vnímaním rozličných jevů nacházených v černých mezerách a mezi mrknáním Pluta a Mickeyho. V letošním roce vydal i tematicky spjatou publikaci Gross Anatomies.
Přednáška proběhla v rámci aktivit projektu Festivaly živého kina.
Martin Arnold
Rakouský umělec a filmař Martin Arnold premiérově uvedl video Soft Palate na PAFu v roce 2010. Šlo o animační rozklad a přepracování motivu z filmu Walta Disneyho. Od té doby vznikla volná série odvozená z anatomie „cartoons“ – autor se zabýval otázkami spjatými jak s podvědomým vnímáním rozličných jevů nacházených v mezerách mezi filmovými políčky, tak viditelnou anatomií Pluta nebo Mickeyho. Ve srovnání s filmy z přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy Arnold navazoval v rámci hollywoodských apropriací na strukturální film, tentokrát pracuje metodicky se zásahy v rámci jednotlivých filmových políček. S nadsázkou lze říci, že tato série animací stojí na pomezí analýzy zraku a vzniku projektivního testu k rozboru diváků. Na PAFu Martin Arnold představí zejména východiska a kontext vedoucí ke vzniku videí odvozených od animací.
V roce 2010 připravil Arnold kurátorsky výstavu jednoduše nazvanou Blinking (Galerie Martin Janda). K pohyblivým obrazům o mrkání zahrnul vedle vlastních „cartoons“ i film strukturálního filmaře Owena Landa a současné umělkyně Runy Islam. Východiskem k výstavě byla vedle japonské studio o mrkání i otázka „Lze líčit historii vidění bez vědomí historie přehlížení?”, na kterou navazuje Arnodl svým textem: „Lidé obyčejně mrkají 8- až 41krát za minutu. To znamená, že během tohoto časového rozpětí je člověk v průměru na šest sekund slepý. Běžný film také pomrkává, promítá 24 snímků za sekundu přerušených 48 fázemi naprosté tmy. V temných zákoutích kina, během sledování snímků prolétajících přes plátno, naskočí sjednoceně víčkům zhruba poloviny diváků mrkací reflex. Promítaná látka tak není jen kolektivně sledována, ale zároveň kolektivně přehlížena. (…) Výstava spojila dohromady umělecké přístupy, jež propojuje záliba v rozpoznávání a zároveň neschopnost rozpoznat, ve vnímání a nevnímání, objevování a mizení, jedním slovem – v mrkání.“
Martin Arnold v letošním roce vydal autorskou publikaci Gross Anatomies (2015), název je přejat z oboru zabývajícím se viditelnými jevy v anatomii. V závěru rozhovoru s kurátorkou Angelou Stief odpovídá na otázky spjaté s psychoanalytickým výkladem jeho děl a obecněji postojem k psychoanalýze. „Psychoanalýza v praxi nehledá pravdu, jde v ní spíš o to, aby analyzovaný byl šťastný. Traduje se vtip: Po ukončení terapie potká pacient na ulici svého psychoanalytika. Ten se ho zeptá, jak se mu daří, na což pacient odpoví: ‚Pořád se počůrávám do postele, ale už mě to baví.' Podobně ani mé ‚cartoons' neznají pravdu. Jsou spíše maličkými příběhy, které nechávají mnoho ve tmě, a nejen v oněch temných fázích filmových projekcí a mrkání. Tato slova obsahují mnoho temnoty a prázdných míst i na plátně samotném. Vyprávím tyto příběhy z pozice jakoby mimo (mimo plátno, nevyřčené, neviděné…) Jak si vyložit co nevidíme nebo nemůžeme vidět? Před mnoha lety jsem našel citát Georgese Bataillea, ve kterém mluví o velké černé díře, která nás všechny spojuje. Při pozdějším zkoumání jsem byl překvapen zjištěním, že myslel zornici a ne řiť.“
Martin Mazanec
4. 12. | 19:00 | FS
Martin Arnold (AT): Black Holes
přednáška | Animace animace
5. 12. | 18:00 | DS
Situace distribuce – stav věcí
kulatý stůl – Matěj Strnad, Samson Kambalu (MW/GB), Ivan David, Lenka Střeláková, Martin Arnold (AT), Janek Rous | Jiné vize
Přednáška a kulatý stůl proběhly v rámci aktivit projektu Festivaly živého kina.
