Flicker – blikající film

2011 | Světlo a tma živé animace

_tagy: SVĚTLO A TMA V ŽIVÉ ANIMACI projekce 2011 Česká republika

14:00 | SOBOTA 10.12.2011 | filmový sál

projekce, diskuse – Matěj Strnad a Jan Mareš

Blikající film lze vidět skrze oční víčka. Blikající film lze vnímat bez zapojení vyšších kognitivních funkcí. A právě tyto jevy a účinky blikajícího světla, respektive technický a fyziologický princip v jejich pozadí, označujeme jako flicker efekt. Promítnut bude film Paula Sharitse, Christopha Girardeta a Matthiase Müllera.

„Drahý Paule, mé nadšení po zhlédnutí tvého filmu Ray Gun Virus bylo tak velké, že bych ti nejraději poslal telegram, kdybych si to jen mohl dovolit." (Stan Brakhage v dopise Paulu Sharitsovi, listopad 1966)

Flicker je blikot – všudypřítomné a pro samotnou podstatu promítaného filmového obrazu nezbytné přerušované světlo. Film není nic méně ani nic více než sled záblesků. Ty dopadají nejen na projekční plátno, ale rezonují i v celém fyzickém prostoru, kde se kinematografie coby svébytná světelně-časová událost odehrává. Blikající film lze vidět skrze oční víčka. Blikající film lze vnímat bez zapojení vyšších kognitivních funkcí. A právě tyto jevy a účinky blikajícího světla, respektive technický a fyziologický princip v jejich pozadí, označujeme jako flicker efekt. Může to být povznášející, utlumující, příjemná i bolestná zkušenost diváka se sebou samým, ale v každém případě je to moment, kdy je jeho vnímavost zvláštním způsobem zjitřená.

V programu zabývajícím se flicker efektem a jeho historií v kinematografii, prekinematografii a medicíně bude blikající světlo střídavě zakoušeno a diskutováno. Klasik žánru tzv. flicker filmů Paul Sharits chápe projektor jako audiovizuální revolver zamířený na projekční plochu sítnice. Cílem jeho raného díla Ray Gun Virus je pak přímo atentát na divákovo normativní vědomí. Naopak nedávný film Christopha Girardeta a Matthiase Müllera bude příkladem použití flicker efektu jakožto stylotvorného prvku, zcela v duchu tradice vnímání coby poznávání, v případě jejich Countre-Jour (Protisvětlo) možná poněkud neradostné cesty. Účast na programu přislíbil přednosta Fyziologického ústavu 3. LF UK, doc. MUDr. Jan Mareš, CSc., který by měl objasnit fyziologické pozadí celého fenoménu. Program je součástí výzkumného projektu FAMU a budoucího sborníku Manifesty pohyblivého obrazu: světlo a tma, připravovaného v rámci edice PAF pro přelom roku 2011/2012.

Matěj Strnad

10. 12. | 14:00 | FS